Rotundu založil kníže Václav jako v pořadí třetí kostel Pražského hradu. Bezprostředním podnětem se stala relikvie získaná od římského císaře Jindřicha I. - rameno sv. Víta. Tři roky po Václavově násilné smrti byly jeho ostatky přeneseny ze Staré Boleslavi a uloženy v jižní apsidě tehdy již dokončeného kostela. Z něj se tato apsida s hrobem zachovala jako součást baziliky založené roku 1060 Spytihněvem II.
Václavova svatovítská rotunda měla válcovou loď o průměru asi 11 metrů a čtyři apsidy na podkovovitém půdorysu uspořádané do kříže; půdorys ukazuje nejzachovalejší jižní apsida. Její vnější plášť z nízkých kvádříků (původně omítaný) nese zbytky lisen, vnitřní je z omítaného lomového zdiva. Existuje několik variant rekonstrukce celkové podoby rotundy, z nichž zatím není možno určit tu nejsprávnější. V polovině 11. století byl na západní straně (zřejmě místo apsidy) zřízen přístavek snad věžovitého charakteru, do kterého byly uloženy ostatky sv. Vojtěcha přinesené z Hnězdna. Návštěvník podzemí katedrály sv. Víta může z rotundy vidět jen malý segment zdiva severní apsidy.
Další odkazy:
Otazníky kolem svatovítské rotundy