Názvem románské se u nás označovaly všechny nejstarší stavby na našem území v období 10. – 13. století za vlády Přemyslovců. Je v něm ukryté latinské jméno Říma – Roma, neboť toto umění vznikalo v zemích, které patřily k tehdy již zaniklému římskému impériu, kde stavitelství z kamene mělo staletou tradici. Odtud se v pozdější době rozšířilo do celé Evropy a tedy také do našich zemí. Toto nejstarší období stavební tvorby zahrnuje i dva předrománské slohy:
- sloh karolínský, nazývaný po Karlu Velikém (svatováclavská rotunda sv. Víta na Pražském hradě)
- sloh ottonský, nese pojmenování podle císaře Otty Velikého (bazilika sv. Jiří na Pražském hradě)
V tomto slohu se stavěly svislé konstrukce (stěnový systém) velké tloušťky (1 – 3 m). Sloupy oddělovaly jednotlivé lodě baziliky nebo místnosti v obytných domech. Sloup se skládal ze tří částí: patka, dřík a hlavice. Dřík byl hladký bez ozdob a hlavice se stavěly ve tvaru krychle. Používaly se různé typy zdiva: kvádříkové (opracovaný kámen), klasové, lité (pláště z kamene a vnitřek z malty) a smíšené. Zdivo bylo omítáno a zdobeno freskami (rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě). Jako vodorovné konstrukce se používaly dřevěné trámové stropy a klenby. Mezi nejznámější patří valená, kopulová, výklenková, křížová a stoupající.
Typickým znakem tohoto slohu je románské okno. Provádělo se bez výplní, se zalomeným ostěním a malých rozměrů. Mezi další používaná okna patří sdružená se dvěma až čtyřma oblouky, které jsou dělené románským sloupem. K ozdobným prvkům patřily portály hlavně ústupkový, sloupy, archivoty (profilovaný oblouk), štítky a ozdoby průčelí, kterými byly obloučkový vlys a slepá arkáda. Střechy se stavěly sedlové, pultové, stanové a kuželové. Krytina keramická nebo kamenná.
Stavební druhy: sakrální stavby (sloužící k bohoslužbám), kostelíky a rotundy. Mezi nejznámější památky u nás patří: bazilika sv. Víta, bazilika sv. Jiří, kostelík sv. Jakuba, rotunda sv. Martina a rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě.